Bunda grenade fatigue project

Tuhle bundu mám přes dvacet let.
A není to jen bunda. Je to kus mého života.
Pamatuju si, když jsem si ji kupoval. 15 000 Kč tehdy nebylo málo. Ale věděl jsem, že nechci být další v řadě. Chtěl jsem něco, co mě bude vystihovat. Něco, co bude mít charakter. A tahle bunda ho měla okamžitě.
Lebky. Černobílá koláž. Syrovost. Drzost.
Nebyla tichá. Nikdy nebyla nenápadná.A přesně tak jsem se v ní cítil.
Zažila se mnou první opravdové zimy. První velké jízdy, kdy jsem nahoře stál a srdce mi bušilo. První tvrdé pády. První holky, které si všimly nejen mě, ale i toho, co mám na sobě. Byla u momentů, kdy jsem měl pocit, že svět je otevřený a všechno je možné.
A víte co je na tom zvláštní?Za těch víc než dvacet let jsem ji na nikom jiném neviděl. Ani jednou. Ani tady, ani na Slovensku. Nikde.
Pořád je sama.Má známky používání. Jasně že má. Po dvaceti letech je to normální. Ale pořád vypadá silně. Pořád má energii. Pořád když ji vezmeš na sebe, víš, že si ji lidi všimnou.
Protože se budou otáčet.
Ne kvůli barvě. Ne kvůli trendu.
Ale kvůli tomu, že to není obyčejná věc.
Je to rarita. Opravdová. Kus éry, která už se nevrátí.Má sněžný pás proti sněhu, byla dělaná na ježdění, ne na parádu. A přesto ji můžeš nosit klidně do města. Má styl, který nezestárl. Má příběh.
Velikost odpovídá spíše M.Říkám to na rovinu – kdybych neztloustl a nebyl ve finanční tísni, nikdy bych ji nepustil z ruky. Vzal bych si ji do hrobu. Protože ji miluju. Není to pro mě jen hadr.
Dostávám nabídky kolem 5 000 Kč. To nejde. To by bylo, jako kdybych prodával kus sebe za cenu obyčejné zimní bundy.
Začínám na 5500 Kč.
Spíš formou: kdo dá víc, ten ji má.
Dohodě se nebráním. Ale musí to být člověk, který to chápe.
Protože ten, kdo si ji vezme, nebude jako ostatní.Bude nosit historii.
A lidi se za ním budou otáčet.A tohle už dnes na svahu ani jinde na nikom jiném neuvidíš.Osobně Liberec. Kdo zná a ví,ten si rád za ní zaplatí.Vyrobilo se jich málo.Nabídka musí být zajímavá.Dohodnem se.